úterý 16. ledna 2018

V poslední době

 
Začala jsem konečně šít. Po letech, kdy jsem to odsouvala, kvůli času. Taky tisknu na látky. Zatím mě to baví, akorát to jde někdy ztuha. Ale určitě se polepším.



S nejmilejší K. jsme se setkaly a zašly spolu na fajn snídani. Na celozrnné lívanečky s borůvkami přelité javorovým sirupem.


Prezidentské volby. Ty jsem si nemohla nechat ujít. Dle svého vědomí a svědomí jsem volila pana Fishera. Ač nepostoupil do druhého kola, své volby nelituji. Doufám, že v dalším kole nás přijde k volebním urnám více a konečně naše země bude mít prezidenta, za kterého se nemusí stydět a že si za těch 5 let naše země vysloužila někoho lepšího.


Chodím plavat. vždy jedenkrát týdne. Minule to bylo 40 bazénů, tak uvidíme, co příště .




S milou T. jsme zašly do naší oblíbené italské restaurace na oběd.

neděle 7. ledna 2018

mléko a med


Rupi Kaur
Dnes bych se s Vámi chtěla podělit o jednu knihu, která mě v poslední době hodně oslovila. Jmenuje se Mléko a med a autorkou je Rupi Kaur, kanadská básnířka a malířka. Narodila se 5. října 1992 v Indii.V roce 2014 vydala knihu Mléko a med (v originále Milk and honey). Kniha se vypořádává s tématy jako je násilí, závislosti, láska, ztráta a feminismus. Prodalo se jí přes milion kopií a dosáhla čísla jedna na listu bestsellerů the New York Times.


 Rupi se narodila
 v Punjabu, v Indii
do rodiny Sikhů, její rodina emigrovala do Kanady, když jí byly čtyři roky. Jako malá byla inspirována malbami a kresbami své matky. Psala básně svým kamarádům na jejich narozeniny nebo dopisy pro své školní lásky. Vystudovala létoriku a profesionální psaní na univerzitě Waterloo v Ontariu.

V roce 2015 jako část fotoprojektu na univerzitě uveřejnila svou fotku, ležící na posteli s mestruační krví okolo a na svém spodním prádle. Fotka byla součástí foto série, ve níž se snažila destigmatizovat tabu kolem menstruace.

Její první kniha je Mléko a med , sbírka básní, prózy a ilustrací. Kniha je rozdělena do čtyř kapitol a každá z nich se vypořádává s různým tématem. Názvy : zraňovaná, milující, opouštěná, odpouštějící.

Mléko a med jsem asi za hodinu přečetla jedním dechem. Je o lásce, o zklamání,o lásce k sobě samé a ženám obecně. Doporučuji. Kdo chce, může rupi kaur sledovat na instagramu, facebooku nebo twitteru.



pátek 29. prosince 2017

NA NOVÉ ZAČÁTKY

Je tu konec roku, což nutí každého z nás bilancovat. Jaký byl rok 2017? Pro mne celkem zatěžkávací zkouška. Kdysi jsem neměla ráda změny a nové věci obecně. Letos se na to těším. A aby změna nebyla jen vnější,ale i vnitřní záležitostí,  rozhodla jsem si půjčit pár knih týkající se osobnostního rozvoje. Zatím jsem přečetla Kraď jako umělec od Austina Kleona a chystám se na další.
Tak na nové začátky!



úterý 26. prosince 2017

VÁNOCE


Každý rok jsou pro mě vánoce čím dál tím pohodovější záležitostí. Doma to máme nastavené tak, že víme, že dostaneme spíš něco symbolického a potom si pořídíme to, co potřebujeme/chceme. A tak odpadá zbytečný stres ze shánění. Letos dostala kosmetiku, knížku od Irvinga a ilustrovaný diář
od Lény Brauner, který vystačí na celých sedm let. Jak to mám s diáři, je celkem specifické, budu se muset naučit do nich něco psát. Většinu věcí totiž nosím v hlavě, abych měla pocit, že je v mém životě alespoň ždibíček spontánnosti. Taky se každý rok těším na dárky od mých kamarádů. Letos jsem dostala od kamarádky Kači (www.mylittlespottedblog.blogspot.cz) krásně šité šaty, na spaní, ale rozhodla jsem se je nosit k legínám, protože jsou opravdu nádherné.
A jak to máte o vánocích vy?
















pondělí 25. prosince 2017

Tři, Dva, JEDNA...

Dlouho jsem přemýšlela, zda si mám blog založit. Chuť sdělit něco z mého života, postřehy, nálady, zážitky nakonec zvítězila. Jsou to moje ospalé něžnosti. Nejen proto, že miluji Václava Hraběte, ale také proto, že jako noční sova, budu většinu svých příspěvků psát večer, jelikož to je doba, kdy se mé psací střevo plně probouzí k životu. Doufám, že to bude  někdo číst... takže tři,dva, jedna...
ZAČÍNÁME!